SMUTEK DUŠE.

Řeka hučí v moje dumy,

vichry dýší v moje sny,

kam, má duše, kam, ach, spěješ,

co nám skytnou příští dny? –

Řeka hučí v moje dumy...

Vichry dují v moje snění,

bouře v zpěv se mísí můj,

v duši mé však hlas kýs praví:

Na své cestě postupuj! –

Vichry dují v moje snění...

Řeka hučí v moje dumy,

s bolem rve mé srdce žal,

já však nedbám bolu svého,

v dálce zřím svůj ideál...

Řeka hučí v moje dumy.

Vichry vanou v moje snění,

když se táži duše své,

proč se srdce láskou bouří,

proč se ňadro láskou dme?...

Vichry vanou v moje snění.

Řeka bije v moje dumy,

srdce moje mrazí chlad,

neb mně zdá se, jak bych slyšel

zklamanou svou Lásku lkát...

Řeka bije v moje dumy. –