SMUTEK HANSWURSTA

Občané dobří, čestní měštěníni,

uvědomělí třídně dělníci,

též vzácná šlechto, která erby špiní

a klere, dobrodiní činící,

chéfové štábů, úředníci státu,

veřejné ženy dnes i pro příště,

armádo malých, velkých potentátů,

jak opustiti čestně jeviště?!

Svíčičku svoji marně rozsvěcuji:

vítr ji sfoukne, tma se navrací,

veliká gesta marně imituji,

odvážné kejkle, klad i negaci.

Negace, klad, vše jenom nástroj v ruce,

by dobyl kohout svého smetiště.

Ubohý paskvil vaše revoluce!

Jak opustiti čestně jeviště?!

Já proto pouze osedlal svou herku,

bych zahrál frašky, zpíval kuplety

a sličné dámy štípal pod zástěrku.

Občané, šlechto, jaké zálety!

Morální jen mne kocovina děsí

z těch vašich hesel ctného bludiště.

Zpíváme, kuplet, refrain říkáme si:

Jak opustiti čestně jeviště?!