SMUTEK LÁSKY.

Plamen vášně, vichr horoucí touhy

v noci tmách, kdy dech se v objetí úží,

srdce tvého – snila sen tichý, dlouhý –

rozdechl růži.

A teď skráň tvá často v snění se chýlí,

v tichou jizbu když se přikrádá měsíc,

nelkáš pro sen poupěte v teskné chvíli,

čistotu světic.

Ale sníš, jak jedno srdci teď zbývá,

již se neptat, co mohlo být a může,

jen těm větrům, parný kdy žár se slívá,

z krvavé růže

Házet lístek za lístkem teplý, ryzí,

jak se krev tvá ohnivě na něm nítí,

a jen cítit, s každým jak plyne, mizí,

ztrácí se žití.

Na tvém čele stín se zahoupal v muce,

prsa sotva unesou vzdechu tíži,

ale v tom již na ňadrech tvoje ruce

věrně se kříží.