SMUTEK MARNÝCH SNŮ.

Všecko tak náhle ztemnělo:

obzory, nebe – i v duši

všecko tak zhořklo, ztupělo

v marných snů bolestné hluši.

Sny moje! Och, ni jediný

nezůstal ušetřen zrady:

zmizely vzdušné vidiny,

všecky se zřítily hrady.

Sny moje! Jak by bezedné

všechny vás zhltilo moře!

Zbyly jen noci bezhvězdné,

zbylo jen bezměrné hoře.

Hoře jak moře bez mezí

zalilo nivy mé duše,

hoře jak moře bez mezí

z marných snů bolestné hluše...