SMUTEK MASA

V prázdnoty blouznění, v mámivá ticha snění,

Opiem šílení a vášně zmámený,

Pro balsamickou smrt své duše jsem tě volal,

Poeta životem a spleenem k smrti mdlý.

O marná horečko a marné chvění touhy!

Dnes cítím: znaveno je horké maso tvé,

Je strašně znaveno, je k smrti zmalátnělo

Tvé maso vyssáté, tvé maso povadlé.

Žár svojí mladosti v klín tvůj jsem marně sálal,

Polibků lázeň lil jsem marně v rety tvé!

Tu číši přede mnou již jiní do dna pili...

Žár jiných strávil těl tvých údů nahotu,

A kdybych v duši tvou teď znenadání vešel,

Všech, co šli přede mnou, bych nalezl tam hnus...