Smutek neplodnosti.

Jdou léta – Duše zvolna prahne,

jak požár žití do zahrad jí šleh' –,

kde barvy květů dávno sesinaly.

Dnes prvně po letech

se zdá mi pokoj můj tak malý,

ten pokoj, kde jsem sedal k bohatým svým stolům

a nadšen píval zkrvavělá vína –

Dnes jsem tu nepoznán a cizí,

a ruka vyzáblá se marně k nebi spíná

za sladkou řeč pro afasii duše –

marně –

v pavučinách šedých, které natkal osud

vyssáty a mrtvy zlaté kostry visí

hází dlouhé stíny v sály, kde se stmívá –

Němo je tu – mrtvo –

Jen kdes ve sklepeních

zhluboka to hřímá jako vzpoura sopky,

která hledá východ horkým řekám lávy –

Chodby temny, chladny – Nikdo nezazpívá

tu starou píseň štěstí, jež má pro vše slova –

Dávný fantÓm slávy

usnul tvrdě, těžce po nezvyklých bděních –

Němo je tu – mrtvo – nemám slova – slova

němý musím umřít – zadusit se řečí – –