SMUTEK NOCI.

By Antonín Sova

Dnes se noc mi smutkem sobců zdála

hlodat. Měsíc, baba čarodějná

noční síťku splétala si, chvějná

žalost větrů dole v stromech hrála.

Mladá láska v okně plném kvítí

neusnula, pláče... Ještě svítí...

Na odpadcích myš kdes hlodá, hlodá

v koutě u zdi. Něco crčí tence,

zpívající, neumdlévající voda.

Opuštěné dítě vrní v plence...

Pohled noci v zahradu se boří.

V hadrech bezlistých děr stromy stály.

Tak se vplíží tulák olysalý,

když se vrací k ženě ze zámoří...