SMUTEK ROZCHODU

Žel, již odlét přelud bílý.

Vím, že jsi mne měla ráda;

však my oba netušili,

jak je zrádná krev má mladá.

Ale nyní –

jsme tím vinni.

Příliš jsi mi naslouchala,

snem své lásky oslněná,

když má ústa svůdně lhala,

čím mé srdce jásá, stená.

Přelud ryzí

v dálce mizí.

Věř, že je mi dneska líto,

že tvá duše zraněna je,

rty mé prosí, odpust mi to,

srdce mé se z viny kaje.

Nechci šálit,

chci se vzdálit.