Smutek rozkoše.

Rty žhnou v smrtícím žáru tvých polibků,

srdcem monotonní klid vane.

Ne, já tě nemiluji, z brutalních požitků

oheň rozžhavené mrtvoly plane.

Má krev hoří v bacchantickém tvém objetí,

duší jde lhostejně hrobový chlad,

ne, já tě nemiluji, v závratném chtivých smyslů sepjetí

piji jen smutnou rozkoš tvých vnad.

Sladkým jedem tvých půvabů lámu sílu svých bolestí,

klamu duši, pálím ohně poslední,

až vypiji z opojných ňader tvých v černé zvěsti

píseň pohřební.