SMUTEK V ALEJI.

Tmavohnědé cypřiše

svoje větve kloní.

Ani vánek nedýše,

azaleje voní.

Drozdi zlehka volali

líbeznými hlasy;

utichli, když halali

půlnoc zasteskla si.

Mimo alej brala se,

šustíc svojím šatem,

modré hvězdy ve vlase,

u vrkoče spjatém.