SMUTEK.

Park osaměl... šeří se... šeří...

kolkolem břízy šelestí...

Och, tak to všechno v duši tichne..

Nebudu myslit o štěstí!

V duši je ticho jako v chrámě,

a tak to všechno v srdci sní:

o princeznách a o pohádkách...

Och, jsem dnes příliš groteskní!

A tak to táhne v duši tiše:

mé první lásky smutný sen,

k oltáři čisté horování,

jenž dávno už byl znesvěcen...

Park osaměl.. šeří se... šeří...

A tak to všechno v duši sní – –:

o prin-cez-nách a o po-hád-kách- -

Och.. tak- to- všechno- - v duši sní –