Smutku můj, druhu můj,

By Fanda Šimková-Uzlová

Smutku můj, druhu můj,

nadarmo ti unikám,

předhoníš mně myšlenkama,

když já srdcem utíkám.

Smutku můj, druhu můj,

šedí cloníš do mých cest,

směry bludné, těžké značíš,

až mně kráčet hrozno jest.

Smutku můj, druhu můj,

nechci bys mě opustil,

cloň mi dále v cesty moje,

jen mně k žití ponech sil.

Upadám, poklesám,

darmo vzmachu hledám nit,

to mě snad už hustě tak

opředla tvých činů síť?

Smutku můj, druhu můj,

kam my spolu dojdem tak?

Ze všeho pak u cesty

najdem’ pohozený vrak.