Smutná cesta.

By Adolf Brabec

Šel cestou smutnou, sám jsem šel,

kol žluté listí vítr rval,

a měsíc dosud nevyšel,

by září svou kraj zulíbal.

V kraji smutno, v srdci též,

nač ještě žít a toužiti,

lze poznat jenom klam a lež

a bolest třeba prožíti.

Jdu dál, kam nevím ani sám,

do noci jdu a dálavy,

pár upomínek v duši mám

a zrak od pláče krvavý...