Smutná chvíle.

Což bylo hříchem moje celé mládí,

jež proplakal jsem v neurčité touze,

bych za večera, který mírem chladí,

směl v duši svou skrýt trochu lásky pouze?

Což bylo hříchem moje tiché štěstí,

ten modrý květ pln lahody a vůně,

jenž počal v šeru mojí duše kvésti

a vaše slzy nesl ve svém lůně?

Což bude hříchem, v pláči pro tu vesnu,

jež musí padnout v chladnou hrobů půdu,

až bez víry a znova znaven klesnu

a za vás, drahá, modliti se budu?!