Smutná královna.

Hle na trůně zlatém sedí

Stříbrovlasý, starý král,

Vedle něho choť květoucí –

Pěvec stojí opodál.

Sahá jinoch v struny zvučné,

Jeho píseň sladce zní,

Tiše králová poslouchá –

Jak se chvěje srdce v ní!

Jsou to sladké, milé zvuky,

Lásky slasť opěvá jun:

Co je beze lásky život?

Beze lásky co sám trůn?

Neposlouchá král na píseň,

Nevře jeho chladná krev,

Královna však vzdychá, šeptá,

Šeptem zvučí její zpěv:

„Koruna mi dána zlatá,

Nedán věnec růžový,

A o sladkém blahu lásky

Srdce mé se nedoví!“ –