Smutná láska. (III.)

Ó podej mi tu drahou ruku svoji,

ó nech, ať zlíbám tebe na ústa,

my rostli jsme tak jako růže dvojí,

jež na jediném keři vyrůstá.

Ó nech, ať zlíbám ty tvé drahé skráně,

ty věrné oči, jež mám nad vše rád,

nuž opatruj tě svatý anděl Páně,

já pozdravuji tebe nastokrát!

Ó nech, ať zlíbám drahý vlas tvůj hebký

a v duši vtisknu si tvou podobu,

my v lásce spolu šli jsme od kolébky

a v lásce půjdeme až do hrobu!