Smutná láska. (VIII.)

Na nebi svítí hvězdičky,

noc tichá je, tak tichá,

u okna sedí panenka

a z hluboka si vzdychá.

Na nebi svítí hvězdičky,

a třpytí se a lesknou

a s vysoka se dívají

v tu dívčí duši tesknou.

Dvě hvězdy podle sebe jdou

a dívají se dolů,

tak od věčna do věčnosti

ty hvězdy dvě jdou spolu.

A vedle sebe svorně jdou,

jak milencům se sluší

a já mám tebe, hochu můj,

tak plnou, plnou duši!

Ach, ty dvě malé hvězdičky,

to láska naše mladá, –

a náhle jedna z těch dvou hvězd,

ta jedna dolů padá...