Smutná láska.

Jara a léta se na nás smála,

jara lesku tvých očí

a léta bouří tvých prsou

a my jsme váhali, váhali stále.

A hleď, přece jsem věděl,

že jsi se rozkoší chvěla,

spínavou rozkoší hřmící,

při styku ramen.

Než nyní se světla na vlny rozlila

slzících ohňů tvých očí

a nad městem visí dva stíny

duší zžaslých a melancholických.