Smutná rada.

Když jsi láskou zahořela,

Byla jsi mým sluníčkem;

Líbal-li jsem vnadu čela,

Stala jsi se měsíčkem;

Pak-li jsem já v noční době

K spánku klonil hlavu svou,

Myslíval jsem povždy sobě,

Že jsi mojí hvězdičkou.

Zašlo slunce nevěrnosti,

Měsíček i hvězda má;

Čím se asi nevděčností

Nyní stane láska tvá? –

Až já budu umírati

K zoufalství ctné matičky,

Můžeš ty pak plápolati

Jemným svitem hromničky!