Smutné dumy...

Smutné dumy v moje témě

skládají se zvolna, temně,

a cos klepá na okénko

tichounce a jemně.

Zvedám oči v slzí třísni

bolem dlouholetých tísní

a již náruč rozevírám:

„Ty's to, ty, má milá písni!“ –

Opuštěn vším na té zemi,

ba i svými nadějemi,

bez lauru i bez pomněnky

potácím se závějemi –

A cos náhle prudce buchá

na srdce mi – jaká tucha! –

a již srdce otevírám

lásce, lásce, v úkoj ducha.