SMUTNÉ MYŠLENKY.

Ó myslím, dítě, za pár roků

co z naší lásky bude asi,

kdo tobě, drahá, záři v oku

a v srdci touhu náhle zhasí,

kdo zlomí v duši květ mi vonný

a strhá růže naděje

a nový pláč a nové stony –

mi v pohár žití naleje.

Snad osud, jehož bouřná vlna

nás nedonese k cíli ani,

a duši, jež teď slastí plná,

pak zbude žal a naříkání,

snad náhlý chlad, jenž lásku tvoji

ti v útlém srdci potlačí,

a já pak sám v tom těžkém boji

tu budu hynout ve pláči.

Ty ani nevíš, jak se chvěji

o zlatou píseň toho blaha,

a náhle tonu v beznaději,

jak pochybnost mi v duši sahá,

a nekonečná cítím muka

jak příštích bouří ozvěnu –

ó dítě, věř, mně srdce puká.

když na to všechno vzpomenu!