SMUTNÉ VEČERY.

Za smutných večerů blouznění duši chvátí,

kdy v ulic šerý stín svítilny žlutě planou,

kdy srdce zvonů všech ve vzduchu slyšíš lkáti

a žhavé slzy hvězd z řas mraků zvolna kanou,

kdy z oken proudí zář a povozy v tmu letí

a časem nevěstky kol stín se mihne šedý,

neb zástup umělců, již, zpátečníky kletí,

v stín nocí chladných jdou vždy dojmů na výzvědy.

A pak juž stichne vše a vichr svítilnami

jen řinčí truchlivě a kolem oken svistí, –

a duše v noci té jde v blouznění a klamy

a jako padající hvězda v tmě se čistí.