Smutno...

By Jan Evangelista Nečas

Smutno na zahradě,

smutno ve stavení,

docházejí zprávy,

nesou zarmoucení.

Docházejí zprávy,

dech se při nich krátí –

mnoho mužů táhlo,

málo se jich vrátí.

Nevrátí se voják,

zle s ním osud točí –

rozpláče se po něm

šest mu milých očí.

Tesklit budou černé

oči milenčiny,

dokud nepřijde k ní

přes práh ženich jiný;

sestra bude plakat

po nějakou dobu;

s matkou sejde žal až

do jejího hrobu.