Smutno je mi...

Na obloze hřímá, hučí, bouří, blýská,

voda před mým oknem padá na dláždění –

smutno je v té síni, mně se po Tě stýská.

Mně se po Tě stýská v samoty tom chvění,

které kolem dýchá, jako nocí temnou

když jde vedle očí mojích sladké snění.

Hřímá, déšť mé okno rosou vlaží jemnou.

Je tak smutno kol; – víš, jaké touhy zvěstí?

Kéž by’s přišla, drahá, byla tady se mnou,

nebylo by smutno, to by bylo štěstí...!