SMUTNO, SMUTNO MI...

Je smutno, smutno mi...

Stín těžký v lože pad, síť strhána je snů.

Naslouchám, ticho mé kdy zase prolomí

krok nelítostivých i ve vzpomínce dnů...

Nekřičte bolestí, nekřičte, drahé chvíle,

kopal-li surově jsem Vás i bez citu...

je krví ztřísněno to Vaše čelo bílé

a zděšený Váš zrak zří v divné na mne síle

ze svého úkrytu...

Naslouchám, ticho mé kdy zas se prolomí...

Je smutno, smutno mi...