Smutno.

Nevím, co mi tak smutno,

co mi tak teskno dnes,

venku je mlhavo, rmutno, –

pták v kleci sotva hles’.

On se mnou z okna se dívá,

do sadu dívá se ven;

tam list se po listu schvívá

a holý se klátí kmen.

Kmen holý větrem se klátí,

a pustý je celý sad

a mlhou a jíním jej šatí

ten měsíc Listopad.

Co, ptáku, hledíš tak rmutno?

ty’s přece neztratil nic;

však, když je člověku smutno,

ten ztratil o mnoho víc. –

Tví druzi vrátí se, – blahá

vesna zas přinese květ, –

ale má matička drahá

z hrobu se nevrátí zpět.