Smutný čas.

Smutný čas; mlh strašidla jsou v polích,

bílé smrti roušky na vrcholích;

žluté listí rudne v slunce střetu;

konec zpěvu je a konec vzletu!

Smutný čas; co všecko pochováno,

co vše sežato, co rozmetáno

křídly větrů, bouře ostrým dechem,

žití vzduchem, smrti tajným spěchem!

Smutný čas; zlé hody život slaví!

Stromům rudnou, nám se bělí hlavy

a z třesoucích vine se nám retů:

Vše to tam! Co zbylo z duše květů?

Smutný čas! Ach nic nezbylo žití

jenom slza, jež se v oku svítí,

když stesk tajemný nám po bok sedne...

Prchlých jar zrak žádný nedohlédne! –