Smutný den je v listopadu,

Smutný den je v listopadu,

jak zakletý sedím sám,

hlavu v dumách v dlaně kladu,

vzpomínám a vzpomínám.

Jak zakletý sedím sám,

myšlenky mé nejsou moje,

vzpomínám a vzpomínám

na ty sladké oči Tvoje!

Myšlenky mé nejsou moje,

Ty je musíš v dlani mít,

na ty sladké oči Tvoje

rozlétly se vyslunit.

Ty je musíš v dlani mít,

pusť je všecky v svoje nitro,

rozlétly se vyslunit

v mlhavé to zimní jitro.

Pusť je všecky v svoje nitro,

budou Tobě zpívat, věř,

v mlhavé to zimní jitro,

v sychravý chlad, šedou šeř.

Budou Tobě zpívat, věř,

o mé lásce, která drží

v sychravý chlad, šedou šeř,

nad osudu velkou strží.

O mé lásce, která drží

jako skála v moři kol,

nad osudu velkou strží,

kde sup krouží, černý bol.

Jako skála v moři kol

pevná láska má a jistá,

kde sup krouží, černý bol,

pro tě, dítě, není místa.

Pevná láska má a jistá,

tak ji zas v Tvé ruce kladu,

v srdci Tvém si najdu místa

i v smutný den listopadu!