SMUTNÝ FAUN.

Jak snění nymf noc chví se modravá

a luna pluje ke znamení býka.

Ve skalách vítr chechtá se a hýká,

a réva dozrává.

K západu táhne rudá záplava,

chlad srdce zmrazuje a do žil vniká.

Na bílá ňadra, v kterých touha vzlyká,

vzpomínka hoří v duši krvavá.

Svou volám milenku, jež lásky mé se bála;

a posměch divoký mi vrací les i skála,

co pyšných vášní květ v dnů šedi zhasíná.

Bůh osamělý, jenž chtěl lásku ženy,

svůj křičí smutek ve kraj zamlžený

a po prvé své božství proklíná.