SMUTNÝ KOUT

Smutný kout země,

takový odstrčený, tichý kout,

všechno v něm malé a drobné,

že pohledem jedním lze obsáhnout

vše, i to vetché, i zdobné.

Takový odstrčený stařeček krotký,

který by ještě rád byl mlád,

aby moh se slunce východem vstát,

v úprku doběhnout stád.

Smutný, jak příběh smuteční

o lidech, kteří k hrobu jdou,

k životu, k smrti netečni.

Taková píseň za vodou,

jež umlká v den sváteční.

Takový opuštěný zběh,

od světa, krásy, od lidí,

který si stranou na zem leh,

rád, že ho nikdo nevidí.