SMUTNÝ KRAJ.

Jak truchlivý kraj šírý,

kraj dálný, zatemnělý,

i na pahrbku v mlhách

ten smrček osamělý – –

tak jako já.

Chmur těžkých visí dolů

jak pochyb v duši mojí,

kraj čehos očekává

v tom trapném nepokoji – –

tak jako já.

Den posledně teď mrknul –

a večernice žádná;

noc objala kraj šírý,

je beznadějná, chladná,

tak jako já. – –