SMUTNÝ MÁJ

Zahrádka smutná, zpustošená,

jí v koutech rostou blíny.

Marně se snaží, zahanbená,

svou bídu přikrýt stíny.

Však doufá přece, odevzdaná,

že stane se cos jednou zrána,

a z ní že zmizí plevel,

a každá haluz pokřivená

že promění pak omlazená

se v samý květ a ševel.

Jest smutna teď a zanedbaná,

až žal se na ni dívat.

Však stane se jí jednou zrána,

až vkročí do ní svatá Panna,

že ptáčata zas přilákaná

svou píseň začnou zpívat,

a v modré zvuky oblečena

zaplesá zem ta ponížená

a bude chválit Pána.