Smutný motiv.

Popelavé mraky oblohou se ženou,

z šedivého nebe dešť se v proudech valí,

nad mou hlavou stromy tmavou střechu klenou,

kterou kdysi zlaté svity pronikaly. –

Bože, jak se všechno nachyluje k zemi.

Jak ty větve stromů k zemi smutně visí,

a ty stezky v lese, kterak mlčí němy,

ač se ozývaly v zlatých časech kdysi.

Kterak žalný vítr v těchto lesích vane,

kterak druhdy byly jejich písně šumné.

Ach, můj Bože, Bože, co se ještě stane,

nežli moje štěstí bude dlíti u mne?....