SMUTNÝ ORÁČ.

Všecko vůkol osmutnělo,

nebem táhne mrak,

a mé srdce plakat chtělo,

a mně vlhne zrak.

A mně vlhnou oči obě

a mně prchá klid,

že chceš v první jara době

na vždy odejít.

Odejdeš-li, na vše časy,

zůstanu tu sám,

cestu, kterou odešla jsi,

všecku přeorám.

Přeorám ji zlatým pluhem,

žalost budu mít,

v každou brázdu polem, luhem,

perly budu sít.

Až ty perly v slunci vzplanou

v plameny mých běd,

zajde cestou přeoranou

pro mne celý svět. –