SMUTNÝ PATRON

Že smutným bývám patronem?

Aj, hrajte co dech stačí,

a vzdychnu-li si z hluboka,

vždyť mne to jenom tlačí.

Já míval děvče, veselí,

však scházely mi „tyto“, –

mou lásku pán mi překoupil

a mně to podnes líto.

A podnes cítím srdce vřít

a horkou slzu v líci,

když milostpaní v kočáře

mne potká na ulici.

Pak smutným bývám patronem –

však hrajte na vše stroje,

a vzdychnu-li si zhluboka,

jest bolest to jen moje.