Snad cosi jest, já VTEŘINY však syn,

Snad cosi jest, já VTEŘINY však syn,

má sladká, lehká moudrost motýlí

v poletu životem mne nezmýlí,

jí rozeznávám vonný květ a blín,

dnes zachutná mně rozpustilost vín,

žen vnadami jsem zítra opilý,

nadšením písně jásám za chvíli.

Smyslnost vln, v nich kolébání třtin,

mně stejně radosti jak vědy taj,

hra nesmyslná, samota i dav,

skutečno cením, chápu zbožnou báj,

noc modré luny slast mně, slunný den,

rozkoší světa oblek’ všech jsem háv;

dnes miluji a láskou žiji jen.