Snad jsi šel už v němém žalování

Snad jsi šel už v němém žalování

s bolu světem někdy sám a sám

v posvátný si podvečerní chrám

pozastesknout v duše umdlévání.

O pak víš, že každé větru vání,

šelest listu zde, vln píseň tam,

zavzní k teskné duše hlubinám

jako živá píseň k umírání.

A ty hvězdy, jakby světla živá

k pohřbu nesly stracený tvůj ráj,

ach ta noc je bolu sestra tklivá!

Duše tvá tou nocí rozplynulá

rozlétla se vánkem v luh i háj –

bolesť tvá se světem rozklenula! –