Snad odpustím, až u mých dveří stanou

Snad odpustím, až u mých dveří stanou

tři rejtaři,

zbroceni krví, s namířenou ranou,

s vyceněnými zuby, hladoví ohaři.

A jeden řekne: Konec nese ti

má karabina.

Kdo ve jménu otce nechtěl želeti,

ať umře ve jménu syna.

A druhý řekne: Zástup myšlenek

se rozptýlí,

až purpurové krve pramének

se s černou duší k peklu nachýlí.

A zuby vycení dva černí rejtaři,

vycení zbraň.

Ten, kdo lál životu již v podjaří,

i ledy teď na mrtvé zemi haň.