SNAD VINNA JE...

Snad vinna je, a není snad –

kdo že to může říci?

Slyšel jsem ji už směle lhát

i pravdu směle říci.

Snad nevinna je, budiž, však –

je dítě lásky chtivé:

Zda byla by nevinnou tak

spatřit ji jiný dříve?

A dlouho-li ji udržím

v svých rukách Nemocného?

Neodejde mi s Neznámým

záhy za Rájem Vysněným

do lákavé říše Jeho?

Oh, není možno nikdy mít

tak ženu sám a celou –

Vždy nutno zřít ji, jak chce žít,

vždy nově a vždy bengál žít,

svou duší snivou i smělou...

Po čem tak sami toužíme

slyšet ji snít a lkát –

po všem, co krásné, vysněné:

Po Moři, po dálkách...!