Snad!

Jak překrásná je láska zas

v překrásné milé této zemi

půl v žertech, smíchu prožiješ

a půl ji prodlíš se slzemi.

Mladinkou Vlašku ponejprv

spatřil jsem v sadech na procházce

a učil jsem se bojácně,

já, starý kozák, nové lásce.

Bůh ví, já tenkrát vyloudil

té staré lásce vděky nové,

leč cestou vše jsem vyvzdychal,

a láska tvá snad mořem plove.

Časem snad také v toužení

v ty sady na cestu se dává,

by věděla, jak rychle as

sad, srdce, láska opadává. –