SNAD.

Do světa se rozjedeme

v jeden slavný den

a svou lásku dáme v sázku

pro rozmary, z nichž náš celý

život upředen.

Nevíme, co dálky tají

pro nás pro oba,

zda v nich štěstí zašelestí

v hloubky duše, nebo zda v nich

zmar a poroba.

Jiné kraje, jiní lidé,

jiný vzruch a vznět,

jiní bozi i ubozí,

tak jak jiným lidské štěstí

a přemíra běd.

Ponoříme lačné duše

v divuplný proud,

srdce bdělá, žhavá těla

necháme, by okusila

svobody i pout.

Snad v tom světě zahyneme

všemi zrazeni

a snad zase, jako k spáse,

vrátíme se ohřáti se

k svému plameni.