Sněhulák.

Obří tělo, mračný zrak,

venku stojí sněhulák;

mráz-li pálí, vichr duje,

sněhulák se pošklebuje:

„Dobře tak!“

Sněhuláčku, jak se máš?

tak zlý nejsi, jak se zdáš, –

hrozíš, dokud sníh nejihne,

ale jaro to ti střihne

na rubáš!

Sněhuláčku ubohý,

nebudeš moct na nohy,

až jen slunko teple svitne,

to tě, sněhuláčku, chytne

za rohy!

Budeš pryč jak na koni,

skřivánek ti zazvoní,

mušky budou hráti tobě

a fialky na tvém hrobě

zavoní. –