Sněhulka.

Z huňaté čapky, jež samý sníh,

dvě srnčí těkají oči,

jako když sluneční paprsk v mih

po pláni sněhové skočí.

O sněhulce znáte pohádku:

Jen v zimě kroky k nám snula,

však při prvním jara počátku

se v slunci hned rozplynula.

Z huňaté čapky, jež samý sníh,

dvě srnčí těkají oči,

a zvoní tak srdečný, veselý smích,

jak dívce hoch v náruč když skočí.

Pro pohádku však si nestýsknu,

tím humor si nepokazím;

já sněhulku v objetí přitisknu

a nezmizí – o to se sázím!

Z huňaté čapky, jež samý sníh,

dvě srnčí blysknou se oči

a ze srdečka láska v mih,

jak jarní slunce jí skočí!