Snem božských gigantů...

Snem božských gigantů Jsi, věčná Kniho knih,

o bojích nesmírných a valných pochodech,

Jsi velkou pohádkou, jež v bílém šeru tká

svých reků touhy dětské, štěstím zlacené,

kde ničím jejich Já, kde Boží ruka vším.

Ó vonná kniho svaté čisté lyriky,

již básnil národ v žhavých extasích,

tvých pěvců vínem mystickým se opájím,

jenž pěli na nivách při bílých stádech svých

a spali na smetí a s trůnu hřímali

a vadli touhou v dálných vodách Chobary...

Kde Memnon končí, Sfinx a stíny pyramid,

jak mladá královna ty vstáváš růžová,

těm vlídně kynouc rukou, v hájích platanů

před božstvem z mramoru jenž čela sklánějí.

Máš krále nádherné a velké proroky

a cudné ženy máš a sladké pastýře,

dech Iliad tě schvívá, idyll slunečno,

neb Sinai objímáš a boříš Kanaan

a hněvy Sary znáš a Rachel svárlivých

i únos Sabinek, jež v Sílo tančily,

když slavnost výroční jásala z révoví.

V sny božských gigantů zpěv luzný vine se

tvých bílých pohádek a idyll zlacených,

ó věčná Kniho knih!