SNĚMY ZVÍŘAT. (I. Volení.)
Na Adulské hoře, z níž se prýští Rýn,
Orel, ptactva král, má skalní týn.
Ondy přišli vyslancové k němu
Ode čtveronožců krále Lva,
A jej zvali k velikému sněmu,
Žádajíce s uctivostí
Jeho ptačí velebnosti,
„Aby přišel co nejspíše
Do Afriky, Lvova stanu,
K jejich velmožnému Pánu;
Tam že o blaho své říše
Pojednají oba dva.“
Na poctivé pozvání to krátce
Odpověděl ptáků samovládce:
„Vyřiďte mé služby králi svému,
Milerád že přijdu k němu.“
Sotva vyslancové odejeli,
Orel ptactvu sejíti se velí.
Po lesích a polích ohlášeno,
Po obloze rozkřičeno:
„Aby starší všeho druhu
Třetí den se vynajíti dali
Na zeleném luhu,
A tam krále Orla dočekali.“
Z polí, z lesů šíré země
Slétá se a vítá ptačí plémě,
A se hostí ve sněmovním kruhu,
Na zeleném luhu.
Kde kdo může,
Muž dle muže
Stánek sobě hledá,
A nalezna sedá
Na suk, pahejl, do křoví,
Na bodlák, na pařez dubový.
Na dole vždy větší hluk;
Při pospolném se vítání
Každý pták svůj hude zvuk.
Byli již ve dlouhé řadě
Všickni starší Páni
Ptáci pohromadě, –
Strakatina barev, chocholek a peří,
Velikých i malých ptáků mrak!
Kdo všech druhů ptactva nezná, neuvěří.
Vůkol zazněl kvik a kvak;
Všem brněly uši,
Div že nestali se hluši.
Náhle ticho. Aj, což ústa ptáků váže?
Na obloze Orel se ukáže;
S nebe se již dolů spouští,
A na vrchol dubu zasedá;
Z dola, z křoví, z houští
Sněm se do volání dá:
„Živ buď, zdráv buď, králi náš!“
Orel na to vlídně praví:
„I vy buďte zdrávi!
Hodlám býti dobrý Pán a otec váš.
Vězte, věrní moji,
Jak mé říše věci stojí.
Pozván ode krále Lva,
Mám přijíti, co nejspíše,
Do Afriky k němu,
Tam že u velikém sněmu
O blaho své říše
Pojednáme oba dva.
Aby ale na ten čas,
Než se vrátím zas,
Dobrý zachoval se řád,
A můj v míru udržel se stát,
Listinu tu já vám
Odevzdávám;
Obsahuje v sobě zákon napsaný,
Pravidla pro vládaře a občany.
Zřízení to ručí vám za jistotu
Jmění, cti a životů.
A hned nyní sněm
Z pokolení svého,
Ptačího, přirozeného,
Zvolí sobě vládce,
Jenž na místě mém
Spravovati bude vás,
Celé ptačí plémě
Na oboru země.
Při volení buď jen svědomí váš rádce!
Každý dej svůj tomu hlas,
Kdož se mu zdá nejmoudřejší.
Nehleďte na věc vedlejší;
K obecnímu blahu zřetel mějte,
K moudrosti a ctnosti prohlídejte!“
Skončil. Ve sněmovně všecko trnulo;
Neb co slyšeli, to nikdý neslýcháno,
Co viděli, posud nebylo vídáno.
Synové nevolné přírody
Nenadále došli svobody.
Každý nad milostí touto plésá,
A hned z dola od luhu a lesa
K Orlovu staništi vzhůru
V jednohlasném kůru
Volání a jásání se hrnulo:
„Živ buď, zdráv buď, králi,
Nejhodnější věčné slávy!“
A zas nové proniká volání sluch:
„Zavítej nám šťastná příhodo!
Zavítej nám krásná Svobodo!“
Plesem rozléhá se háj i luh.
A hned se spořádá
Výbor výmluvných řečníků,
A pod trůnem skládá
Díky vznešenému panovníku.
Za chvíli se opět vrací
Na svá stará místa
Slavná deputací;
A hned plný ptáků sněm
K vyvolení vládaře se chystá.
Ale co se děje v něm?
Náhle v luhu bylo
Všecko ticho,
Ale na bílo a licho;
Srdce všech se rozbouřilo.
Z plápolavých tváří
Vnitřní nepokoj se září.
Veliké i malé ptačí hlavě,
Vejru i Pěnkavě,
Sokolu i Vráně,
Snilo se ledacos o slávy bráně.
Po cti touha vrtěla všech mozkem,
Jako rozpuštěným vřelým voskem.
Stejné ku podivu v tom okamžení
Hlav nestejných zmocnilo se myšlení:
„Což kdyby mně štěstí přálo
A se náhodou událo,
Žeby vyvolili mne za náměstníka?
Ejhle čas i místo vhod,
Oslaven by byl můj rod!
Naděje v mé duši vzniká: –
Ale žel, já nejsem samoten,
Tam můj sok, tam ten a ten.
Ejhle jezdec pouště Pštros,
Hrdě již vypíná nos;
Onde pánovitý Kasuar
Myslí, že jest nový cár;
Ano i sám Střízlíček
Doufá býti králíček.
Než ni ten ni onen toho času
Nedostane mého hlasu;
Chytře já to nastrojím:
Slavně ve zkoušce té obstojím.
Hřích by byl zmařiti dobrou chvíli,
Kde bych sám k vyššímu dospěl cíli.“
Od prvního
Až do ptáka posledního
Každý v mysli takto rokuje,
Věci Iíbezné sám sobě slibuje.
Ve všech srdce koutech se to já
U pernatých sněmovníků ozývá.
Každýť sebe sám v srdéčku nosí,
Pro sebe a své jen píci kosí.
Nicméně jsou všickni páni volenci
Ušlechtilí vlastenci.
Vlast a blaho obecní všem na rtou zní:
Co však srdce žádá, jiným nepoví.
Přelaskavě,
Usmívavě
Jeden na druha se dívá,
Div se láskou nerozplývá.
Sladká slova: „Přítelínku,
Pane strýče, sousede, kmotřínku!“
Ode všad se šeptají,
Líbají se, zobají,
Pazourky podávají:
Svůj však záměr drží podtají.
Na sněmu tom byl též chytrý ptáček,
Sedmihlásek, jinák Posměváček.
Všech on ptáků zvuky napodoboval:
Začež ale, jako pověsť jistí,
Býval u všech v nenávisti:
Sám pak opovržen, všemi opovrhoval.
Toho zvoliti nikomu nepřipadlo:
Ale závisť, lesť a pýcha
Na konci vždy bývá lichá.
Tak to na sněmu tom padlo,
Aby daným hlasem svým
Jeden druha neobohatil,
A k vládařství naděje sám neztratil:
Přepodivným vnuknutím
Každý v té osudné chvíli
Uzavřel svůj zahoditi hlas,
Aby štěstí v příhodný ten čas
Jej samého vedlo k cíli.
Pročež Posměváček volil Střízlíčka,
Ze všech u nás nejmenšího ptačíčka.
Ostatní nechtěli tak malého ptáčka:
Volili však: – Posměváčka.
Když to zlopověstné jméno
Z urny bylo vytaženo,
A veřejně nález prohlášen,
Jako bleskem omráčen
Nad svým vlastním nálezem
Trnul celý ptačí sněm.
Mrtvé ticho vůkol panovalo,
Až se slovo Orlovo slyšeti dalo:
„Koho jste si vyvolili, mějte
Za vládaře svého,
A jej poslouchejte,
Jako mne samého.
Bděte nad příkazy mými,
Abych nad neposlušnými,
Domu se navrátiv, nemusel pronésti
Spravedlivé tresty. –
Ty pak, Sedmihlásku, na zlou neužívej
Moci sobě svěřené;
Souditi pře neprodlívej;
Všecko dobře měj opatřené.
Odpovědné jsou tvé činy;
Chraň se bezpráví a viny:
Až se domů nazpět vrátím,
Zásluhy tvé splatím.“
Ledva to dopověděl,
Z luhu zeleného odletěl.
Bělmo s očí ptákům spadlo:
Oněměli sněmovníci,
Jindy výmluvní řečníci.
Mrtvé ticho vůkol vládlo.
Posléz vyvolený vládce
K dubu Orlovu se přibočí,
Na větvičku vyskočí,
A dí pochlebně a sladce:
„Moudří, počestní,
Slavně pověstní,
Vtipní, umělí a učení,
Ctnostní, mocní a urození
Páni, Zemané i Měšťané,
Rolníci a Lešané!
Díky skládám Láskám Vašim
Za důvěru na mne složenou:
Než já lekám se a straším,
Pomním-li na péči zmnoženou,
Na těžké břemeno vlády.
Jediná mi kvete naděje,
Že mi Moudrost Vaše přispěje,
A podá mi v pochybnosti rady.
O lásku a přízeň Vaši prosím,
Sluhou Vaším býti se honosím,
Zatím však se dobře mějte,
V pokoji a míru setrvejte,
Až dle prastarého zvyku
Se zde bez povyku
Na druhý zas týden uvidíme,
A co potřebí, pak pořídíme.“ –
Mluví Sedmihlásek, mluví vážně;
Pokoru na tváři Iíčí snažně,
V srdci ale všem se směje,
Ano nečekaje, co sněm odpoví,
Z luhu přes les dubový
Rychlým letem domů spěje.
Jako v parlamentě když mimo nadání
Naopak vypadne hlasování,
Shromáždění sněmovníci
Divně na sebe se dívají:
Tak i ptáci sněmující
Z mrtvícího užasnutí
Sotně se probírají.
Každý věřiti se nutí,
Že to byl jen pouhý sen:
Všickni ale ke svému zármutku
Později uvěří skutku,
Že podivnou náhodou
Sedmihlásek stal se jejich vévodou.
Jedni nářek vedli na nešťastný den,
Právě jako lidé pošetilí
Přičítají nešťastné to chvíli,
Na čem vůle zlá neb ruka Iíná,
Nebo hloupost byla vinna.
Druzí bolně nesli své ponížení;
Studem jim zardívaly se líce,
Kdykoli se zpět ohlížejíce
Vlastní spatřili prohloupení.
Jenom malý Střízlíček
Sem a tam poskakoval,
Chlubil se a radoval,
Že ho Sedmihlásek – Posměváček,
Za správce chtěl míti;
I nepřestal z toho vesel býti.
Proto do dnes nejmenší ten ptáček
Po Čechách ledakde slove „králíček“.
Nový vládař zatím domů spěchá,
A hned, ledva přijala ho vlastní střecha,
Svolá početnou svou rodinu,
A jí o svém povýšení
Veselou vykládá novinu.
Po mladších, ode všech končin země
Obešle příbuzné k sobě plémě.
I hned plní vládařovo poručení.
Sletěvše se brzy dalecí i bližší
S podivením slyší,
Jaké hlava jejich došla slávy;
Posléze jim vládař praví:
„Milé děti, dobře věci naše stojí.
Nepřátelé sice proti mně se brojí:
Než co škodí?
Koho samo štěstí vodí,
Kdo má v rukou moc,
A k ní béře chytrost na pomoc:
Tomu netřeba se záští báti,
Ten se závistníkům může smáti.
Ovšem odpovědný náměstník
Králi, až se vrátí, musím oučet klásti;
Ale to mne nesmí másti:
Kdež pak rozený se najde politík?
Pravdu přísloví mluvívá:
„Člověk s důstojenstvím rozumu nabývá:“
Proč ne také Sedmihlásek?
Sama husa ve žních najde klásek.
Malé věru píle
Mé mne bude státi vládaření;
Totě pouhé vyražení.
Nadarmo jsem z dlouhé chvíle
Nečítával noviny a žurnály:
Aj, ty z Hejla vládaře by udělaly.
Vševědoucí tam písmáci
Vykládají mozek se svou prací.
Pánům i nepánům radí,
S odpůrci se hašteří a vadí,
A pro malé rozdělení hlasů
Často sobě padají do vlasů.
Tam jsou sklady tajných zpovědí;
Skryté škandály a hříchy,
O kterých sprostáci nevědí,
Pikle a pletichy
Vždy tam strana straně vyčítá,
Ač se sama plna vad,
Jako jedovatý had,
Cestami křivými proplítá.
Co kde jinde nikdo neví,
Prostořeký denník zjeví.
Abd-el-Kaderu netřeba špehounů,
By zvěděl, co v Paříži na něho strojí,
A jaká se síla proti němu zbrojí.
K moři vyšle něco dragounů,
A jonáci švarní
Přinesou mu s lodě parní
Kůpu vládě odporných žurnálů,
Z těch a ze salónů, z bálů
Vždy se doví, co věděti žádá. –
Ó ty šlechetná,
Věčná proti každé proposicí
Samolibá opposicí!
Ó ty veliká tiskařů výhodo,
Tisku a patisku svobodo!
Blaze mi, žes někdy štěbetná!
Klevety tvé jsou mi dobrá rada.
Tys mne poučila, jak o sebe
Lidé hrají: blahoslavím tebe!
Ty buď živel mé politiky!
Jaké pletichy a partiky
U nás ptáků by se státi mohly,
Které za Rýnem, i přede Rýnem
Jednou již se nedály?
Proč bychom si rovněž nepomohly,
Jak nám radí žurnály?
Prodávejme také vodu s vínem,
Jak to lidé dělají,
A se předce klívají,
Že jsou na svou duši poctivi!
Člověk jediným se chlebem neživí.
Nade vše lahůdka jeho jest
Barva Svobody a hlučná Čest.
Však i my dokažme lidu,
Že vyzuvše nezvůle své bídu,
Nejsme více divocí
Přírody jen otroci;
Že jsme také dosti zralí,
Abychom na slávě podíl brali.
Příhodní nám zavítali dnové;
Vidím cíle, směry, snahy nové.
Ano dokavad mně přeje štěstí,
Chci i Vás povýše k sobě vznesti.
Neboť ve svobodné říši
Dlouho netrvá ministrů sláva;
Jednou král a dvakráte sněm pas jim dává.
Tam jen na dni počítají státní služby,
Ku kterým je nesou mnoholeté tužby.
Proto tedy věhlasný politikus
Sebe dřív a Své opatřiti pospíší,
Než domů obrátí s výsluhou svůj vůz.
Tyto vzory dávají mi naučení,
Jak užiti mělbych svého vládaření.
Nyní tedy slyšte, jakou Vám
Instrukcí vydám.
Všudy rozstavujte stráže,
Na Iíc jako slepi, hluši,
Nastavujte kolem oči, uši.
Kdykoliv se příčina ukáže,
Ku sousedům na besedy choďte,
Dle potřeby proměňujte hlasy,
Hovte i slabostem každé strany;
Kvákejte s Vranami jako Vrány;
Čápy k dobrým lovům voďte;
A Krkavců zvete na pospasy.
Kde co vázne, kdo mne haní,
Kdo se besed Vašich straní,
Vysliďte a vypátrejte,
Mně pak o všem zprávu dejte.
Tak vychytralou politikou
Každý vlastního buď štěstí tvůrce.
Pod zámínkou všelikou
Pokoříme své odpůrce.
Lidé praví: Bez partičky
Není na světě službičky!
Nuže, ohledejte jenom slabiny
Ptačích mérů, alkaldů, županů,
Prefektů, šerifů, publikánů;
A hned proti nim získáme příčiny.
Snadno kyj najíti,
Chce-li kdo psa bíti.
Svržených pak důstojenství
A spojená s nimi příslušenství
Vám se bez pochyby dostanou,
Většinu tak nabudeme hlasů,
Dočkáme se zlatých časů.
Ano dni nám nastanou,
Že, co na sněmu budeme chtíti,
Po každé se musí díti.
Všemocné mé bude ministerium,
A náš veškerý oslaven dům.
Nuže s chutí ku práci!
Chvíle zmařená se nevrací.
Jaká Vaše zásluha,
Taká bude výsluha.“
Po tom vládařově prohlášení
Celá u plamenném vytržení
Sedmihláskova rodina zaplesá:
„Zdráva buď věhlasná naše hlavo,
Naše pýcho, čest a slávo!“
A hned letí do pole a do lesa.
Všady rozstavují stráže;
Na Iíc jako slepi, hluši,
Nastavují kolem oči, uši.
Kdykoliv se příčina ukáže,
Ku sousedům na besedy chodí;
Dle potřeby proměňují hlasy,
Hoví též slabostem každé strany,
Kváčí se Vranami jako Vrány,
Čápy k dobrým Iovům vodí
A Krkavců zovou na pospasy.
Kde co vázne, kde kdo Sedmihlásky haní,
Kdo se besed jejich straní:
Slídí, pátrají a přeslýchají,
Živým, mrtvým mozky prohlédají.
Kde vady nenajdou, něco vymyslíce
Přilhou, jak se Iíbí jejich politice,
A nesmírnou klevet hromadu
Donášejí k náměstníku Sedmihlásku.
A ten osočené sází s ouřadů,
A pro svého rodu lásku
Jejich místa osazuje svými
Miláčky a příbuznými.
A to čině omlouvá se krátce:
„Odpovědný já jsem vládce;
Pod přísahy vazbou velikou
O jednotu správy přísluší mi dbáti:
Kdo se neporovná s mou politikou,
Nemohu za jeho činy státi;
Pročež těm svěřuji ouřady,
Kdož se řídí hlasem mé rady.“
Zponenáhla Sedmihláskovy jen stvůry
Uvodí se v junty, župy, prefektury:
Všudy se jen jejich slovo rozléhá:
Kdo jim odpírá, jich křiku podléhá.
Nejen ve sněmovny lůně,
Ale také na tribuně
Sedí uplacení jednotníci,
A tam brzy pískají,
Brzy smějí se a vřískají,
Kdykoli mluví jim odporní řečníci.
Sněm se na svá práva, na listinu
Často, ale marně odvolává:
Vládař Sedmihlásek všecku vinu
Na Nesedmihláscích pohledává.
Posléz neozve se žádný opponent,
Mlčí, nebo: Tak, tak! říká parlament.
Mocné ptactvo nedá
Viděti se na sněmu;
Vládaře nenáviděci hledá,
Jakby se jen pomstilo jemu,
A toužebně čeká času,
Až se Orel sám navrátí,
Sedmihlásků vládu že ukrátí,
A pokoří pyšnou chasu.
Svobodo, tys drahocenná perla,
Pokud jasný rozum tebou vládne,
Pokud ctnost a právo tvoje berla!
Kde ale tvé heslo budí vášně,
Kde tvůj plášť neřesti skrývá:
Tam tvé slávy věnec vadne;
Svévole tam obce základy podrývá,
A zabíjí tebe samu strašně!