SNĚNÍ.

Mdle složit v křeslo o půlnoci tělo,

Chopina nervosy kol slyšet vát,

jichž mrtvé kouzlo znova rozeznělo

pod rukou, kterou musíš zbožňovat, –

myšlenky nechat s kouřem cigaret

v modravé neurčité světy mizet,

v japonském salonu se zmámen chvět,

žeň exotických, divných vidin sklízet –

A luny září chladnou, fosforovou

milenky hlavu ozářenu zřít,

v té choré hudbě blázna vášní novou

zmámenou duši nechat opojit...

Pak dlouze nechat poslední kvil znít,

milenky tělo zlíbat, lyru živou,

a do těch vášnivých polibků vlít

svou celou duši mdlou a zádumčivou...