SNĚNÍ BÁSNICKÉ. (I.)

Den umírá můj; – v západu splyne

Žel a blaho mého živobytí.

Poslední chci ještě záře zříti –

Tu noc temná v černý plášť je vine;

Tváře blednou, světlo světů hyne.

„Vábné obrazy bájného žití,

Vašich vnad kde čaromoc mi kyne,

Tam opuštěnému lze mně jíti.“

Hle, rozjitřená tu záře vzplane

Jasněji než z oblak slunka hled.

Skvělou zoří nový den mi vstane.

Zem oplývá v čarodějném chvění,

Divů plný se otevře svět,

Kročím ve vlast básnického snění.