SNĚNÍ BÁSNICKÉ. (II.)

Co jsem cítil v jitru své mladosti,

Co má touha si vyobrazila

V nejskvělejší záři spanilosti;

Vidinu, jenž v srdci mém se skryla;

První lásky hled pln milostnosti:

Poesie tam mi vyjevila,

Ó, by věčně, věčně nedožila

Ducha blažíc nebeskou vnadností!

Zpět se viňte, obrazy těch snů!

K věčnému mne doprovoďte dnu,

Kde, co krásno, v pravdu se mi změní!

Nechť zhasíná světlo umdlenému;

Jeden okamžik ve vlasti snění

K putování sílí mne novému! –