SNĚNÍ CHUDÉHO JARA.

A co se housátka ta štěbetavá

batolí dole v potoku a trávě –

pasačka vyběhla si na kopeček

a rozhlíží se. Den se třese zlatem,

a teplý vítr žene do daleka

stříbrné mráčky. Hlína země voní.

A zlato pampelišek svítí z trávy,

z chladného koberce, kam nožky její

jsou zabořeny. Jak je ten svět velký!

Ves daleko je. Ještě dále hory

a nebe nad vším širé, velikánské.

A nikde člověka tu. Je tu sama.

A vše jí patří. Královstvím to jejím,

kde ona vládne. – Prut si přidržuje,

jak panovnice držívají žezlo. –

Leč korunu – ach, koruny tu nemá!

Což o korunu! – Seběhne si dolů,

kde housátka, jež zvěděla už o tom,

štěbotem hlasitým ji pozdravují –

i natrhá si blaťouchů tu zářných –

což o korunu! Má ji. – Trochu studí,

než koruny teď vůbec studívají.

Tak – teď má všecko. Usedá si v trávu

a rozhlíží se. Jak pak panovati?

Oh, lehká věc to. Chce být hodnou k lidem

a dát jim všecko, oč k ní prosit přijdou. –

A sama dá si vystavěti palác

zde na tom vrchu. Palác nebývalý.

Zdi, sloupy, věže – všecko bude perník,

ten měkký perník plný velkých mandlí.

A jeden pokoj – od podlahy k stropu

pln hrozinek, těch větších, býti musí,

a druhý – tvarohem pln takto bude

a třetí – cukrem, třpytným sladkým cukrem

a čtvrtý – smolou bude zarovnaný,

tou smolou, jež se rozkousati nedá,

však ssát se musí – postrkovat v dásních

jazykem spokojeným – ano, smolou – –

čtyř pokojů je dosti. Na zahradě

stát budou stromy – vesměs sladké dřevo,

a na každém sto bude pomerančů

a velká srdce s vylitými jmeny –

ta srdce na poutích se skoupit musí. –

A tisíc jezdců s tasenými meči

tam bude hlídat – všichni mnohem větší,

než na těch poutích kramář vystavuje –

a všichni z perníku. – A ona zavře

se v první pokoj – projí se jím v druhý –

a třetí – čtvrtý – pak sní sloupy – věže –

nu, celý zámek – zahradu sní na to –

a všecky jezdce – Pak si na novo dá

postavit zámek, mnohem ještě větší

a větší zahradu a více jezdců – –

oh, všecky královny, co svět měl dosud,

nebyly moudry. Ukáže jim ona,

když království už někomu dá pámbů,

jak panovat v něm... jak ho moudře užít...