Snění v lese. (I.)

Poledne plá nad lesem

v nehybné a snivé kráse –

pouze tráva šumět zdá se

kroků lehkým otřesem.

Nikde šepot ani zpěv

neozve se v jasném dolu,

na slzičky květném stvolu

motýla jen krouží zjev.

Dokola i nad hlavou

všecko jak by v mrtvu spalo –

marně zvídáš, co se stalo

s drozda písní jásavou.

I ten koník v louce stich’,

němě chví se keřů loubí,

bez ozvuku v lesa hloubi

hrdliček je stajen smích.

V dumách stojíš u břízy,

která jako pozdním květem

obetkána babím létem

stříbrné sní ve přízi.

Ani snět se nehýbá –

jenom slunce paprsk čistý

sype s hůry zlato v listy

a tě dole zulíbá.

A jak mihem na bříze

paprslek ten hrá a svítí –

babí léto do svých sítí

lapá jeho peníze...